Chceme jistoty, nebo hodnoty?

„My na venkově chceme jistoty.“ říká se zápalem starší dáma na jedné z besed s Václavem Klausem mladším. Úšklebky, posměch i přikyvování mudrlantů se založenýma rukama. Ta paní to ale nemyslela zle a já chápu její rozhořčení.

„Na světě jsou pouze dvě jistoty: daně a smrt.“ Tento citát je připisován Benjaminu Franklinovi a lidem, jako jsem já, se vybaví pokaždé, když socialisté v různých poupravených formách oprašují heslo „Lidé potřebují jistoty.“ Mám za to, že mnoho lidí (včetně rozvášněné paní na besedě, která mě k této úvaze přiměla a jsem za to velmi vděčný) zaměňuje pojmy „jistoty“ a „hodnoty“. Stejně jako jsou u nás dosud špatně definované (a mnohými proto i špatně přiřazované) pojmy „pravice“ a „levice“, respektive není správně chápáno, co je pravicové (tedy konzervativní, tradiční, ekonomicky liberální, národní) a co je levicové (tedy socialistické, pokrokářské, sociálně liberální, internacionální) vidění světa, tak je nepochopen (a někteří jsou za to zajisté rádi) rozdíl mezi jistotami a hodnotami. Odmítám snahy mnohých komentátorů, intelektuálů a politiků samotných o zbourání rozdílů mezi levicí a pravicí, řeči o „centrismu“ a „nepolitické politice“ (u nás prosazované havlisty a babišovci). Naopak jsem přesvědčený, že pravicový a levicový přístup k věcem veřejným se projevuje od těch nejmenších úrovní politiky, včetně správy obce a v obecnějším smyslu i ve správě vlastní rodiny a osobního života. 

Jistoty jsou levicové a hodnoty jsou pravicové. Ne z definice pojmů, ale proto, že jsou samotnými levičáky a pravičáky v diskuzích často zmiňovány. Socialisté stále mluví o jistotách, pod kterými vidí ochranářskou politiku pro zaměstnance, neomezené sociální dávky, minimální mzdu, dotování sebehorších projektů a pokřivování konkurenceschopného prostředí, kvóty pro menšiny, přerozdělování bohatství. Konzervativci nepotřebují jistoty. Stačí jim vědět, že se zachovávají a budují hodnoty. Hodnoty, které vznikají poctivou prací a činností každého svobodného člověka. Hodnoty nejsou pouze tradice a zkušenost, která je předávána staršími generacemi, ale také nenásilná a přirozená cesta kupředu, kterou tvoří lidé různých povolání a různých záměrů. Zatímco jistotu vám může dát vláda (a mnohdy sama dobře ví, že se míjí účinkem nebo že je to pro vás jistota toho, že se nikdy nebudete mít lépe), hodnotu musí vytvářet jednotlivec, komunita nebo skupina schopných lidí - bez vlády, bez dotací, bez kvót.

Nevážím si těch, kteří sázejí na jistoty. Hledím ovšem s obrovským respektem a obdivem ke každému, kdo vytváří hodnoty a ke každému, kdo hodnoty zachovává a rozvíjí. Jsem přesvědčený, že paní z besedy, která volala po jistotách, ve skutečnosti volala po hodnotách. Po hodnotách, na které je z různých stran útočeno (především těmi, kteří je chtějí nahradit jistotami či převychovaným, „globálně a politicky korektně smýšlejícím“ člověkem) a které jsou postupně likvidovány, ať už našimi ministry nebo „vyvolenými“, nikým nevolenými eurokomisaři a jejich místními poskoky. Kdo se vzdá hodnot ve prospěch jistot, je spolutvůrcem společnosti, ve které nakonec nebudou ani hodnoty, ani jistoty, protože hodnoty se zničí a na „život plný jistot“ vládě brzy dojdou peníze, protože zlikviduje ty, kteří jich měli dost a kterým je mohla - pod maskou solidarity a sociální spravedlnosti - brát.