Díky, Baracku!

Za Trumpa, za Tea Party, za impulz ke skvělým změnám, za probuzení ze socialistických narkotik, za novou kontrarevoluci normálních lidí.

Výborně nástup Donalda Trumpa glosoval Jan Zahradil slovy: „Je dobře, že byl Obama americkým prezidentem. Protože jeho prezidentství udělalo symbolickou tečku za šedesátkami a jejich étosem a taková tečka měla být udělána. Šedesátky otevřely novou éru, Obama ji symbolicky uzavřel, odteď už je to jen vzpomínka, historie. Stejně tak je dobře, že teď je prezidentem Trump. Ten pro změnu dělá tečku zas za devadesátkami, za Clintonovými, Albrightovou (a taky Havlem). Mnozí to ještě nechápou. Ale další etapa je uzavřena, jsme zase v jiné éře.“

Člověk si občas říká, jak by ten svět vypadal, kdyby jeden něco nepodělal a druhý to nechtěl spravit. Jak by vypadaly USA, kdyby je jeden člověk neničil a druhý nepřišel s heslem „Make America Great Again“. Dlouhodobě tvrdím: aby bylo líp, musí být špatně... nebo se musí lidem tvrdit, že špatně je. Srovnání, se kterým přišel Jan Zahradil, je výstižné tím, jak vedle sebe staví historické etapy vzestupu „nové levice“ a „konzervativní kontrarevoluce“. Na šedesátá léta se nahlíží jako na éru hipíků, vzdoru studentů, levicových aktivistů a intelektuálů proti společenským normám. Nemusíme zůstávat jen ve Spojených státech, i na Východě tenkrát takováhle vlna v různých podobách zasáhla společnost („Chruščovské oteplení v SSSR, volání po socialismu s lidskou tváří, Pražské jaro 1968, rozmach nových uměleckých a kulturních směrů). Ve Spojených státech byla tahle vlna zásahem do amerických tradic, do pevně zakořeněné společnosti, která se vyvíjela vždy evolucí, nikoliv revolucí a která měla úctu k veteránům, k tradičním hodnotám a demokratickým mechanismům.

Ronald Reagan se tenkrát stal guvernérem největšího amerického státu - Kalifornie. Jeho úspěch (první meta v jeho politické kariéře) byl odpovědí na revoluční hnutí „nové levice“. Byl symbolem oné konzervativní kontrarevoluce, která nenechá partičky rozháraných mladých intelektuálů decimovat po staletí budovanou americkou společnost. Jasně se postavil proti stále levicovější Democratic Party, která občany nechránila, ale ovládala jejich životy. Vyvrcholení této kontrarevoluce nastalo v 80. letech, kdy Reagan seděl v Oválné pracovně a Margaret Thatcherová v Downing Street 10. Podpora podnikání, osobní svobody a soukromého vlastnictví šla ruku v ruce s konzervativními hodnotami a vizí státu, který je slabý vůči svým občanům, ale silný vůči všem, kteří chtějí jeho svrchovanost a nezávislost ohrozit.

V 90. letech se západní levice transformovala v silně pokrokářské hnutí, opustila stará dogmata a začala se zajímat o to, co bylo „cool“ v prostředí intelektuálů - ochrana životního prostředí, boj za práva menšin a šíření humanismu (třeba i „humanitárním bombardováním“). Konec mandátu Baracka Obamy a zvolení Donalda Trumpa, rozhodnutí Britů opustit socialistickou Evropskou unii, to vše je koncem éry „péče o ně“ a začátkem nové éry „péče o sebe“ (ať už je to na úrovni občana, rodiny či státu).

Obama za sebou zanechal spoustu skvělých věcí, které na jeho politiku reagovaly. Nebýt něj, nikdy by asi nevzniklo obrovské hnutí Tea Party (s celosvětově známým heslem „Don´t tread on me!“), ke kterému se v Americe začaly poutat miliony nespokojených lidí, miliony lidí, kteří odmítali vládu Velkého bratra, vládu, která se snaží k prosperitě prodanit, vládu, která ví lépe, než občané, co je pro koho dobré a jak má kdo žít, vládu, pro které jsou práva menšin více, než svoboda jednotlivce a rozvoj společnosti jako celku. Nebýt Obamy, jen stěží by Donald Trump vůbec na prezidenta kandidoval. Těžko by měl jeho program šanci na úspěch po osmi letech vlády Johna McCaina. Společnost se ráda chytá sladké opojné návnady a pak je zděšena hořkým vystřízlivěním. Obama přišel s prázdnými hesly „Yes, we can“ a „Change“, ze kterých pro většinu Američanů prázdnota čiší i po osmi letech, které měl na to, aby ukázal, co umí. Napáchal mnoho škod, doma i ve světě, „páchal dobro“ do poslední chvíle, kdy posílal peníze Palestincům a vyhošťoval z USA ruské diplomaty, na což odezvou byl politicky brilantní tah Vladimíra Putina, který ty americké pozval na večírek do Kremlu.

Nesmíme ale Obamovi upírat zásluhy na tom, že miliony lidí vystřízlivěly a pochopily, kam vede politika „nové levice“, kam vede politika „péče o svět“ namísto „péče o národ“, kam vede pozitivní diskriminace a globalismus. Ano, Obama byl tečkou za revolucí „nové levice“ ve Spojených státech. Donald Trump je prezidentem. Amerika bude znovu skvělá, svět bude bezpečnější, kontrarevoluce normálních lidí postupuje do Evropy. Budeme zase čekat, až nám bude hořet pod zadkem, nebo se přidáme teď?