(Ne)rozdělená společnost v prezidentské volbě

Stále častěji v souvislosti s volbou prezidenta slyšíme o rozdělené společnosti a o potřebě hlavy státu, která ji sjednotí. Je to největší mýtus naší doby a popření principů standardní demokracie.

Prezidentská volba nás rozděluje. Některé zdravě, některé nezdravě. O čem jiném by ale prezidentská volba měla být, než o tom, že proti sobě stojí kandidáti s různými názory na svět, na domácí a zahraniční politiku? O čem jiném by měly být politické strany a vůbec celá demokracie? Pokusy o „jediný správný názor“ a „jedinou pravdu“ všichni z minulosti známe a většinou se za nimi neohlížíme s nadšením,  nýbrž s odporem. Nejsi věrný stranický linii, nemáš mezi námi místo. Jsem rád, že žiji v zemi, kde již toto neplatí. Jsem ale zděšen, že k takové společenské atmosféře opět směřujeme.

Můj kandidát nepostoupil do druhého kola volby prezidenta. Mám vážné problémy s oběma kandidáty v kole druhém. Samozřejmě, na základě výsledků kola prvního, jsem v menšině a větší část občanů je ostře vyhraněná a přesvědčená o svém kandidátovi. Tak jsem napsal výzvu, ve které jsem požádal přátele na Facebooku, aby mě teď oni přesvědčovali, proč je jejich kandidát dobrý pro funkci prezidenta republiky, nikoliv proč ten druhý je špatný. Obdržel jsem odkaz na „Sedm důvodů, proč nevolit Drahoše“ a asi sedm komentářů ve stylu „To snad nemyslíš vážně, že vůbec uvažuješ o hlasu pro Zemana“.

Slušná a věcná diskuze je základem demokratické společnosti. Respekt k jiným názorům, úcta k protivníkům. Dnes tu máme velké sociální bubliny, které se kochají svou nenávistí k Zemanovi nebo k Drahošovi. Málokdy jsou pro ně důležité kvality jejich kandidáta. Nekvality druhého jsou pro ně základním měřítkem. Kde se tyhle nenávistné kampaně šíří nejvíce? Na sociálních sítích. Ty jsou, vlastně už ze své podstaty, odtržené od reality. Když ráno přijdu do práce mezi „reálné“ lidi, povídám si poklidně a přátelsky o debatě kandidátů, o dojmech, a vůbec nejraději si povídám s těmi, kteří mají dlouhodobě odlišné názory. Obohacují mě a dávají mi příležitost vyzkoušet sílu vlastních argumentů.

Nejsme rozdělená společnost. Jen potřebujeme více mluvit s lidmi kolem nás a méně koukat do mobilu na primitivní hádky a blicí smajlíky. Naslouchat si. Respektovat druhé. Chápat je, i když s nimi nesouhlasíme. Obzvláště v případě hlavy státu je na místě velká opatrnost s velkohubými prohlášeními, jako jsou hesla „Stydím se za svého prezidenta“. Kolik lidí nosí takové placky a sdílí takové příspěvky a kolik z nich si vyhranilo pár minut času a napsalo prezidentu republiky, že jim záleží na vážnosti úřadu a doporučují mu jiný přístup v té a té věci? Jsou snad taková hesla důstojnější (re)prezentací češství a našeho státu, než nešťastné kroky a výroky prezidenta republiky?

Volit budu (zejména po shlédnutí debaty obou kandidátů) nejspíš člověka, kterého jsem nikdy neobdivoval pro jeho „styl“ a málokdy mi byl blízký svými názory, zejména v sociální, daňové nebo evropské politice. Ale myslím si, že prokazuje mnohem lepší orientaci v domácích i zahraničních politických vodách a prezentuje mnohem srozumitelnější a jasnější postoje v důležitých otázkách. Vlastního názoru si vždy cením a chci prezidenta s názorem, i když vím, že pokud bude (znovu)zvolen, budu, tak jako dosud, v mnoha ohledech jeho velkým kritikem. V obecnější rovině chci sdělit jedinou věc - ať již v sobotu vyhraje kdokoliv, bude to zvolený prezident České republiky a bude to i můj prezident a prezident nás všech.