Cituji autora v diskuzi: "Kdo dnes ovládá (nebo se o to snaží) politiku a společnost? Samozvaní europapaláši a jejich prodloužené ruce. Jak se staví ke svým oponentům? Označují je za vyvrhele a nebezpečné živly." Buďme konkrétní:

Jaká vláda, politici, se nesnaží a neovládají politiku a společnost skrze proslovy (v médiích, kdekoliv) a následné hlasování? Nakonec se vždy hlasuje, zde 28.

Kteří to jsou ti samozvaní europapaláši? Ti jež byli zvoleni?

"Jak se staví ke svým oponentům?" Jak se autor staví ke svým oponentům? Označuje je za elitáře, samozvance, straší totalitní EU činí připodobněním k církvi. To ostatně v politice slyšíme neustále. Vzájemně se snaží dehonestovat a připodobňují své oponenty klamnou analogií k čemukoliv. Stačí se ale podívat do diskuzí na idnes či poslouchat názory "na ulici". Ti stejní lidé pak jdou do politiky.

Kdo konkrétně označil, kdy a jaké oponenty za vyvrhele a nebezpečné živly a při čem? On nemůže někdo vyjádřit takový názor, byť hloupý? Ostatně k čemu sám autor připodobňuje své oponenty?

Díky tomu, že někdo vyjádří takový názor a není falešně korektní (to přece autor chce) nakonec přece může vyvolat důsledky u voličů a nastolit reformu či změnu, ne?

Autor hovoří v článku o ignoraci obyčejných lidí a veřejného mínění, kterých se takto dovolává. Ignorace jakých obyčejných lidí a jakého veřejného mínění, když veřejné mínění má různé názory?

Uskutečnila se i již dvě referenda a jedno se opakuje. To je ignorace? Poměr hlasujících je rovnoměrně rozdělený. Čí pravda je správná a neexistuje nějaká další? Veřejnost tvoří i lidé s názory opačnými než má autor či pan Hanuš. Respektuje tedy pan Hanuš tyto názorové skupiny, když mluví za obyčejné lidi a veřejnost?

Paradoxem je, že stejný argument nerespektující jiný názor vyčítá autor článku elitám. Jedná se tedy o nálepky jedněch elit, za nimiž stojí Václav Klaus, jeho institut, Hanuš a další, proti jiným elitám?

Dovolování se obyčejných lidí ostatně používal i Zeman aniž by respektoval ty občany, jež pro něj nehlasovali.

Jedná se jen o nálepky, nemající vypovídací hodnotu o tom, co je dobré a co není, jaké řešení je lepší nebo co skutečně udělat.

Reformy jsou jistě potřeba, ostatně, kde nejsou, nic není dokonalé, ale jaké řešení je správné či co je pravda, o tom nemají vypovídací hodnotu nálepky a klamné anologie z jakékoliv strany, ale pouze konkrétní fakta o chybách a následných řešení atd.

Jak by měla třeba vypadat hlasování, aby se voliči mohli lépe identifikovat s EU parlamentem, třeba s konkrétními stranami jež by měly konkrétní program o směřování EU atd., jež by volily tak, jako mají ve svých státech. Nicméně to vyžaduje federalizaci. Či jakékoliv jiné řešení.

Nicméně pochybuji, že politici nebudou dále využívat klamná zjednodušení a nálepky, snadno se tak oslovují emoce. Činíme tak ostatně kdokoliv v běžném životě na podporu čehokoliv, ale obsahově je to prázdné, nemá vypovídací hodnotu o tom, kde leží pravda či relevance a co by bylo dobré učinit.

V našem království nebyl m.Jan Hus ani politicky nekorektní, ani se nevzepřel elitám. Elitám -králi Václavovi se vzepřeli dva arcibiskupové, kteří rychle nato zemřeli. Sv. Jan Nepomucký stál na straně katolické církve proti excesům našeho krále a byl zavražděn.

Nějaký Husův přítel mu před odjezdem do Kostnice vzkázal, že tam nebude trpět za pravdu, ale za Viklefovy bludy a umíněnost. Bohužel mistr Jan k nám nepřinesl biblické křesťanství, ale anarchistické bludy, které se začaly proměňovat ve skutek již za jeho přítomnosti v Čechách. Kdo nebyl na straně Viklefových zmatků a Husa, nebyl jejich stranou respektován, později vražděn. To není křesťanství ani "demokracie".

Tento článek má mnohá pozitiva. Jednak konstatuje potřebu reformy církve pozdního středověku, která byla předmětem diskusí a úsilí oběma směry. Nebyla ovšem jen reformace směrem ven z katolické církve a k zakládání nových náboženských společností; ale i reforma uvnitř katolické církve tedy byli i reformátoři, kteří v církvi zůstali a zevnitř měnili její podobu. Jsou samozřejmě mediálně daleko méně vděční. Římskokatolický kněz Jan Hus stál na rozhraní obou proudů sám spíše usiloval o vnitřní proměnu církve, ergo i společnosti. Konečně i sami utrakvisté se považovali za nejlepší katolíky, byť ne "papežence". Přirovnání k současné společnosti jistě sedí v tom, že nějakou proměnu potřebuje - např. pro zajištění vnitřní bezpečnosti. Jinak ale spíš připomíná rozpadající se Západořímskou říši ktak někdy ve 4. století.

Článek se s vnitřním despektem vyjadřuje o držitelích "jediné pravdy", který vztahuje především na představitele církve, jež potřebovala (a o to se jistě nepřu) reformu. Poněkud se zapomíná, že se za takové "vlastníky jediné pravdy" považovali ale spíše reformátoři, s paterem Janem Husem na předním místě. Konečně byl oficiálně popraven právě proto, že na své "jediné pravdě" tak lpěl. Je asi pravda, že kdyby koncil sám nebyl v krizi a měl silnou papežskou osobnost v čele (ne Jana XXIII. - pozor, nezaměnit s Janem XXIII. 1958-1963), asi by byl trest pro Husa mírnější - třeba vězení proměněné posléze ve vynucený skrytý pobyt v nějakém klášteře, taky na něj neměl koncil moc času a sil. Mužem "jediné pravdy" byl Jan Hus mnohem více, než jeho odpůrci - a je v tomto smyslu i často citován.

Obávám se, že se nediskutuje "o Husovi" ale spíš "český mýtus o Husovi", ale u historických osobností to asi jinak nejde! :-)

Přirozeně. Nikdo ho nepamatuje a historické prameny se většinou používají účelově.

Konečně normální úvaha na téma stav EU. A ne pubertální jásot nad tím, jak to Anglie nandala zbytku Evropy, zakončený detinskym přáním rozpadu celé EU.

Antikarma.

A důvod? Stačí naznačit.

Pořád jeden a tentýž pohled na Husa. Češi prostě potřebují hrdinu.

Některým rozvášněným diskutujícím připomínám, co jsem skutečně napsal (protože sám bych si po přečtení diskuze myslel, že jsem napsal něco úplně jiného).

Jasně jsem sdělil, že paralelu vnímám mezi tehdejšími náboženskými problémy a dnešními politicko-společenskými problémy. Tak znovu „jednodušeji pro náročné“ Kdo tehdy ovládal (nebo o to usiloval) politiku a společnost? Samozvaní církevní papaláši a jejich prodloužené ruce. Jak se stavěli ke svým oponentům? Označovali je za vyvrhele a nebezpečné živly. Kdo dnes ovládá (nebo se o to snaží) politiku a společnost? Samozvaní europapaláši a jejich prodloužené ruce. Jak se staví ke svým oponentům? Označují je za vyvrhele a nebezpečné živly.

Těším se, až se dozvím, kolik jsem právě napsal „logických klamů“ a „klamných analogií“

Lukáši, do nějaké míry ad hominem "rozvášněným" hned v první větě, kdy tak přiděluješ oponentům nějaké vlastnosti a tím zlehčuješ i trochu zesměšňuješ je samotné a jejich validitu názorů a ty píšeš něco o nálepkách a dehonestaci? Tady je to nic, ale nedává mi to moc naději, že nebudeš jiný než ti, co jsou dnes v poslanecké sněmovně :)

"Tak znovu a jednodušeji pro náročné". Blahosklonnost a ironie není zrovna projevem kritického myšlení a respektu k jiným názorům. Jinak zjednodušení můžeš učinit, ale klamná analogie tím nezmizí.

ad samozvanými europapaláši a jejich prodloužené ruce, co dehonestují oponenty)

Lukáši, politika je bohužel o snaze ovlivňovat a ovládat druhé pro vlastní přesvědčení, cíle a činí tak politici jakkoliv odnepaměti a dehonestují oponenty a plyne to z přirozených lidských vlastností. Stačí se podívat v každodenním životě. Nahoře nejsou jiní než stále titíž obyčejní lidé. Stačí se ale podívat do diskuzí na idnes :)

Myslíš ty samozvané, které si zvolili jednotlivé vlády jednotlivých států, které si zvolili voliči těchto států a nebo tím, že se vyjadřují víc než ostatní a prosazují své názory a média jim udělují větší prostor? Jistěže média bývají často prostředkem nejrůznějších proudů.

Tito se nyní vyjadřují stejně tak, jako jiní politici, které je hodně slyšet k tomu, co je a není správné pro EU a druhé státy 28 stejně tak jako naši politici či politici V4.

Stačí se podívat do naší sněmovny čím se poslanci častují a vyhrožují a kdo je hodně slyšet a umí využívat média. Což ostatně vždy politici činili a budou činit.

Takže by se neměli vyjadřovat a nebo jen podle tvých představ? Nesmyslů padne ze všech stran hromada. Jak zabráníš tomu, aby tomu tak nebylo?

Naši politici se také nevyjadřují podle mých představ. Kde a jací oponenti byly označení za vyvrhele a nebezpečné živly a co to dokazuje? Naši politici mluví často hrozně a co se z toho dá vyvodit? Kde se tak vlastně stalo?

Je trochu smutné, že současné elity se snaží svůj socio/ekonomický náhled, o kterém s oblibou tvrdí, že je tzv. konzervativní, vnucovat historickým postavám, jejichž svět i světonázor je zcela jiný, než ten náš.

Jan Hus nebyl konzervativní myslitel, byl to elitní český intelektuál, rektor pražské univerzity, který se postavil do čela pražského viklefovského kruhu a tím nejen, že nešel proti elitám, ale dokonce se zúčastnil souboje několika skupin elit a vybral si jednu ze stran, která ho nakonec zradila a nechala v moci konkurence. Šlo o šlechtické rody jako Lichtemburkové či Vartemberkové, kteří měli držet při církevních disputacích z pověření krále na Husem ochranou ruku, stejně jako držel vévoda z Lancasteru ochranou ruku nad Viklefem sto let před Husem.

Začátek patnáctého století totiž není dobou přehnané intergrace, nebo byrokratických aparátů, ale naopak období po několika integračních projektech, počínaje univerzální křesťanskou říší Ottonů až po znovuobnovenou německou říši pod praporem Lucemburků. Je to situace, kdy se z křižáckých států brání už jenom odříznutý a zapomenutý Kypr, kdy turecká armáda postupuje přes Balkán až do Uher a za 50 let definitivně ukončí už tak ubohou existenci jediného zbývajícího antického státu - Byzantského císařství. Kdysi jednotná katolická církev je rozdělena nejtvrdším schizmatem své existence a extrémně bohatá arcibiskupství, která se ve válkách proti jednomu či druhému papežství střídavě kloní na světskou či církevní stranu stojí v opozici proti chudým kněžským úřadům, jejich provoz je odkázán na milodary věřících.

Do toho přichází spor mezi českými a německými teology na pražské univerzitě o transubstanciační dogma, který logikou scholastických disputací přeroste vlivem Jeronýma Pražského a Jana Husa až do otázek o právoplatnosti uspořádání tehdejší společnosti. Ne, tehdejší doba se té dnešní skutečně nepodobá, a pohled institutu Václava Klause přidává do složitého Husova procesu věci, které tehdejší člověk nevnímal.

Oceňuji relevantní rozporování. Autor opět používá logické klamy na podporu vlastního přesvědčení.

Dovolává se autority Huse (logický klam), které podsouvá takové vlastnosti, jimiž by si mohl podpořit vlastní přesvědčení o elitách, totalitní EU a napasovat to tak na dnešní dobu, která má zcela jiné vlastnosti (klamná analogie).

Klamnou analogií, kdy se dovolává autority Huse, se snaží probouzet v lidech národní cítění proti domnělému utlačovateli, elitám a těm, jež by ho náhodou kritizovali, již předem nálepkuje (klamná analogie, dovolávání se autority, kvalifikující jazyk, klam oslovující emoce).

Autor hovoří o ignoraci obyčejných lidí a veřejného mínění. Ptám se jakých obyčejných lidí a jakého veřejného mínění?

Uskutečnila se již dvě referenda a jedno se opakuje. Poměr hlasujících je rovnoměrně rozdělený. Čí pravda je správná a neexistuje nějaká další?

Veřejnost evidentně tvoří i lidé s názory opačnými než má autor či pan Hanuš. Respektuje tedy pan Hanuš tyto názorové skupiny, když mluví za obyčejné lidi a veřejnost?

Paradoxem je, že stejný argument nerespektující jiný názor vyčítá autor článku elitám. Takže čeho jsme svědky?

Bojem jedněch elit, za nimiž stojí Václav Klaus, jeho institut, Hanuš a další, proti jiným elitám?

Nebo tímto zevšeobecněním, kdy se dovolávají autoři nerespektovaných obyčejných lidí a veřejnosti za které pak mluví, naopak ignorují ostatní názorové proudy? (Mimo jiné tento klam používá i náš současný prezident Miloš Zeman, kdy se neustále dovolával obyčejných lidí, jejich názoru, který není respektován)

Nic z toho nedokazuje, co je a není správné. Manipulaci, ať již vědomě či nevědomky, používají jakékoliv názorové skupiny a dovolávání se obyčejných lidí je nejčastější. Nic z toho samozřejmě nevyjímá, že existují zásadní omyly a chyby EU, která potřebuje reformu. Co však nepotřebuje reformu? Nic není dokonalé. To však nedokazuje, že jakékoliv uskupení, které bychom takto chtěli podpořit, v tomto případě ODS, přinese kýžené výsledky.

Je vidět, že se mocipáni od těch dob nezměnili. Dnes snad neupalují, zato každého pomlouvají, jen aby se udrželi u koryt.

bohužel si musíme přiznat, že i Hus se docela postavil na stranu mocipánů, pokud se to takhle dá říci. Hus, jako rektor, prostě k elitě patřil. A tyto elity co svět světem stojí, spolu soupeří o moc a je úplně jedno, zda jsou to politici nebo církevní hodnostáři nebo vědečtí pracovníci. Lidé prostě spolu závodí o prosazení svého názoru.

U Husa se dá bohužel říci, že byť měl možná dobrý úmysl o nápravu věcí obecně politických, tak se mu to vymklo z ruky. Jeho myšlenkový proud prohrál s jiným.

Navíc si musíme uvědomit, že proces s Janem Husem byl jen jakýsi apendix kostnického koncilu, protože ten měl primárně za úkol odstranit trojpapežství.