Máte kliku, že jste blahopřál jménem své rodiny, a tak se dá tedy závěrečná fotka ve stylu Já a Ajfelovka tolerovat

Patřím k těm šťastným, kteří zažili kolektiv Járy Cimrmana v začátcích sedmdesátých let, kdy neměli vlastní divadlo a vystupovali často v klubu VŠCHT. Na pana Svěráka mám speciální vzpomínku, neboť jsme před představením stáli frontu na schodišti do sklepních prostorů. Ve sklepě byly dva vchody. Jeden do kotelny s druhý do klubu. Já stál ve frontě u toho do kotelny. Pak přicházel i pan Svěráka nesl si věci. Přistoupil ke mně a požádal mě, abych mu otevřel dveře. Já jsem mu samozřejmě ochotně otevřel. Po chvíli se vrátil a nevěřícně kroutil hlavou a opakoval: "On mě tam klidně poslal". V podstatě to však byla akce v trochu Cimrmanovském duchu. Přeji panu Svěrákovi to nejlepší.