Je tu čínský prezident. Ztrapni se, kdo můžeš!

Jak u příležitosti návštěvy čínského prezidenta v ČR zase jednou zvítězily emoce a křik nad rozumem a racionálním uvažováním.

Asi jako každý, kdo sleduje veřejné dění, jsem se zájmem věnoval pozornost návštěvě prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-Pchinga v České republice a snažil se o střízlivý pohled na tuto významnou událost, která zřejmě přinese nezanedbatelné investice a přínosné navazování kontaktů mezi českými a čínskými podnikateli. Nad pragmatickým přístupem a rozumem bohužel u většiny vyjadřujících se občanů opět zvítězily přehnané emoce, zjednodušující soudy a populismus.

Začalo to velmi nestandardní výzdobou, kdy desítky českých a čínských vlajek lemovaly již několik dní předem pražskou Evropskou třídu. Ano, většině lidí to logicky evokovalo dobu socialismu, kdy se podobnými záplavami symbolů a důkazů vzájemného přátelství vítaly státní návštěvy ze spřízněných komunisty ovládaných států. Fajn, je to pro parádu a pro dobrou a přátelskou atmosféru během státní návštěvy, pak se to zase sundá. Ale to by nebyli naši „humanrightističtí“ aktivisté, aby se toho po svém se vší vervou nechytli, a to později doslova. Pomineme li, že poškodit jakoukoliv státní vlajku je jeden z nejhorších projevů vandalismu a barbarství, kterého se zpravidla dopouští teroristé a islamističtí džihádisté, tak by bylo vhodné se zamyslet, kdo by se něčeho takového nikdy nedopustil. Paradoxně by něco takového nikdy neudělal žádný správný tibetský buddhista, protože je zásadový a věrný Buddhovu učení o nenásilí a o tom, že nepřítel je náš největší učitel a proto si i jeho musíme vážit a považovat ho za významnou součást našeho života. Není to poprvé, ani naposledy, kdy se ukázalo, že tihle „hrdinští“ aktivisté nemají ani ponětí, pro co že se vlastně angažují a za co „bojují“. Jen vyvolávají zhnusení u těch, kteří na základě konkrétních znalostí a argumentů uznávají, že Tibet by měl být samostatný, ale nikdy by se nesnížili k těmto agresivním a násilným způsobům vyjadřování svého postoje (které v jiných případech zrovna tihle aktivisté nejvíce kritizují).

Svou dávkou pokrytectví stihl do veřejné diskuze ještě před příletem čínského prezidenta přispět i prezident český, když řekl: „Mezi Čínou a bývalou vládou České republiky panovaly velmi špatné vztahy. Zdůrazňuji bývalou vládou. Ta totiž byla příliš submisivní vůči tlaku ze strany USA a Evropské unie. Nyní jsme opět nezávislou zemí, která zakládá svou zahraniční politiku na svých vlastních zájmech.“ Evropeističtí nadšenci začali křičet, že Zeman otáčí po léta formovanou českou zahraniční politiku. Mě tyto výroky zaráží z úplně jiných důvodů. Nejen, že jsme snad od dob pánů Špidly a Paroubka neměli více eurohujerskou a Bruselu povolnou vládu, než je ta nynější, ale zejména samotný Miloš Zeman byl vždy ten, kdo jásal nad myšlenkou federalizované a stále silněji integrované Evropy, nad zaváděním jednotné měny, nad vlajkou Evropské unie, kterou neváhal vyvěsit na Pražský hrad vedle té české. Myslí si, že na to již lidé zapomněli? Že teď, když to přestává být „cool“, tak mu všichni sezobnou jeho populistickou otočku o 180 stupňů? Zcela po právu se také ozval bývalý premiér Petr Nečas s tím, že právě jeho vláda se začala pragmatičtěji stavět ke vztahům s Čínou.

V době, kdy se Zeman dopouštěl dalších do očí bijících přešlapů - při prvních společných krocích v Lánech ponechal čínského prezidenta po své levici, aby ho následně na balkonu objímal - se v pražských ulicích začalo odehrávat nové představení. Autobusy sem navozily desítky Číňanů s obrovskými vlajkami a transparenty, kteří vypadali asi jako kompars při natáčení propagandistického filmu o čínské kulturní revoluci, a proti nim se opět vydaly gardy „pražské kavárny“ s tibetskými vlajkami, neváhající pro pár vteřin mediální slávy pobíhat mezi nadšenými Číňany a „schopně“ je provokovat. Vcelku výstižně to okomentoval hudebník Petr Štěpánek: „Když slávista se slávistickou vlajkou vleze do sparťanskýho kotle, pročež dostane po čuni, kdekdo si pomyslí, že za tu blbost mu to vlastně patří. Politika sice není fotbal, ale s lezením s tibetskou nebo ujgurskou vlajkou do čínského davu je to podobné.“

Další den, další „boj“. Tentokrát se ve sněmovních oknech objevují pánové Kalousek a Schwarzenberg coby další „hrdinové“, vyvěšující tibetskou vlajku a bojující za demokracii a lidská práva. Vezmeme li si tzv. index demokracie z roku 2015, tak je v něm Čína na místě 136. s indexem 3.14. Pro srovnání: Saúdská Arábie, ten nikým nepopíraný obchodní partner, kde má Schwarzenberg spoustu kamarádů a proti které nikdy žádní aktivisté nekřičeli, je na místě 160. s indexem 1.93. Tím ještě zdaleka nic neskončilo. Předseda TOP 09 se postavil do čela údajně pokojného průvodu proti čínskému prezidentovi, policii vysvětlil, že on je poslanec s imunitou, a proto nikdo nemá právo mu bránit v konání čehokoli. Kalousek je teď hvězda Facebooku, vždyť to nevadí, že se svou arogancí a slovníkem vyrovná tomu prezidentovi, kterému jeho pravdoláskařští gardisté nemohou přijít na jméno.

A tak můj konečný dojem z celé téhle šarády vypadá asi tak, že jediný, kdo uplynulé dny zvládl důstojně a státnicky, byl sám pan čínský prezident.